Písek

Pro jízdu v písku platí tato pravidla:

• Jízda po písku ráno a navečer bude vždy snazší, než v pravé poledne
• Zapněte pohon všech čtyř kol
• Snižte tlak v pneumatikách
• V horkých dnech, zejména pokud dlouho nepršelo, jsou vzduchové mezery mezi jednotlivými zrnky písku větší a písek tak méně nese. V chladnějších hodinách dne se písek stává hutnějším a unese větší váhu. Po dešti a brzy ráno je písek, díky vlhkosti, kompaktnější a snáze se po něm jede.
• Předtím, než se vydáte s vozidlem do písku, zařaďte vhodný rychlostní stupeň. V tomto případě to bude nejvyšší převodový stupeň, který vám poskytne dostečný kroutící moment. Pro začátek můžete zkusit neredukovaný první stupeň (high range), pokud je písek velmi hutný, pak použijte redukovaný třetí rychlostní stupeň. Pokus o změnu rychlostního stupně při jízdě po písku vás zastaví stejně spolehlivě, jako když šlápnete na brzdu. Čím nižší rychlostí stupeň zvolíte, tím větší bude tendence kol prokluzu. Čím vyšší stupeň zvolíte, s tím větší pravděpodobností budete muset přeřadit na nižší stupeň a ztratíte tak cennou hybnost.
• Jezděte ve stopách vozidel, která jela před vámi. Tím zamezíte ničení přírody. V některých pouštních oblastech jsou stopy po vozidlech viditelné i desítky let.
• Jestliže potřebujete zastavit, učiňte tak na rovném, pevnějším podkladu bez použití brzd - jednoduše uberte plyn a nechte vozidlo ať zastaví samo. Použití brzd znamená přesunutí váhy a vytvoření valu písku před předními koly. Tento val vám pak může znemožnit, nebo ztížit následný rozjezd.
• Před pokračováním, nebo pokud máte problém s rozjezdem, zařaďte nejprve zpátečku a kousek (často postačí i jen metr) popojeďte vzad po vlastních stopách a pak se rozjeďte vpřed. I takto krátký rozjezd vám často umožní získat hybnost dostatečnou k překonání pískového valu před předními koly.
• Jestliže jste zapadli, couvejte ve vlastních stopách. Otáčení kol v opačném směru vám pomůže získat trakci. Při pokusu o vyjetí z kolejí naopak můžete opětovně zapadnout. Na druhý pokus to pak zkuste vyšší rychlostí.

Písečné duny

Jízda po písečných dunách je delikátní záležitostí a nikdy by se neměla provádět bez předchozího rozmyslu. Pokud chcte vyjet nahoru a přes vrchol duny, vždy se přesvědčte, že se za ním nenachází žádní lidé, vozidla, či prudký sráz!

Jediným a nejdůležitějším apektem jízdy v písečných dunách je hybnost (momentum) a vše co řidič v tomto prostředí dělá musí být podřízeno jedinému cíli - získání hybnosti. Zásadní je přitom volba správného rychlostního stupně, který je třeba zařadit již tehdy, když se vozidlo ještě nachází na rovném, tvrdém povrchu na úpatí duny. Pro většinu případů je vhodné použít redukovaný třetí, nebo čtvrtý rychlostní stupeň, stejně tak dobře může ovšem posloužit i druhý, nebo třetí, neredukovaný rychlostní stupeň. Redukce je pro tyto účely ovšem výhodnější, protože pokud bude třeba podřadit na druhý, či dokonce první rychlostní stupeň, nebudete muset zastavovat a zařazovat redukci.

Správná volba rychlostního stupně je pro jízdu v dunách zásadní. Rozjíždějte se na redukovanou dvojku a pokračujte k trojce až čtyřce. Vyhněte se přeřazování v polovině výjezdu, v naprosté většině případů tak ztratíte hybnost a vozidlo se zastaví. Existují samozřejmě vyjímky, například v případě nervoného podkladu, vám přeřazení v kopci může pomoci. Vše vždy záleží na konkrétních podmínkách a načasování.

Pravidla pro jízdu v písečných dunách:

• Zredukujte tlak v pneumatikách tak, aby byl vhodný pro jízdu v dunách.
• Při stoupání udržujte konstantní výkon.
• Udržujte dostatečnou hybnost vozidla.
• Vaším cílem musí být dosažení a zastavení na vrcholu duny, což vám poskytne dostatek času k zařazení správného rychlostního stupně pro sjezd. Zastavit na vrcholu musíte, i kdyby to mělo znamenat to, že se podvozek vozidla bude dotýkat písku. V ideálním případě by měl předek vozidla přesahovat přes hřeben, zatímco auto by mělo být vodorovně, nebo mírně z kopce.
• Než dosáhnete vrcholu duny, zpomalte. Rozvrhněte si to však tak, aby se vozidlo nezastavilo ještě ve stoupání. Pokud se tak přesto stane, sjeďte pozadu dolů a celý postup zopakujte. Napodruhé se to již určitě povede lépe. Pokud dosáhnete vrcholu a vozidlo na něm zůstane viset, před pokusem o sjezd zajistěte odkopání písku na kterém vozidlo sedí.
• Prozkoumejte sráz, který vás čeká a v případě, že není příliš prudký, zařaďte redukovanou jedničku. Pokud je sráz strmý a vstávají vám při představě sjezdu vlasy strachy na hlavě, zařaďte redukovanou dvojku. Volba vyššího převodového stupně sice znamená rychlejší sjezd, zamezíte tím ale sesuvu písku pod vozidlem, který by byl rychlejší než vozidlo samé. Pokud by k takovéto situaci došlo, vozidlo se začne sunout stranou a to je velmi, velmi špatný nápad...
• Jestliže se vozidlo při sjezdu začne sunout stranou, tvrdě akcelerujte a nedovolte aby sesun pokračoval! Příliš vysoká rychlost sjezdu je na písečných dunách stále o dost lepší, než příliš pomalý sestup s následným převrácením a koncem v kotrmelcích.

Smyk na písečné duně

Nikdy se nepokoušejte zdolat písečnou dunu, ať už ve směru dolů, či nahoru, po vrstevnici. Kola položená níže se téměř jistě zaboří do písku a vozidlo se převrhne. Pro jízdu po písečných dunách je třeba, aby těžiště vozidla bylo vždy co nejníže, což je třeba mít na paměti i při rozmisťování nákladu. Na naložené střešní nosiče a stany tedy, minimálně pro jízdu v dunách,  raději rovnou zapomeňte.

I přes výše popsané, se můžete ocitnout v situaci, kdy cesta krátce podélně kopíruje dunu, a kdy vozidlu hrozí boční skluz. Jediné co zabrání zadním kolům ve skluzu a následnému zastavení v nebezpečném úhlu je výkon. Pokud se do takovéto situace dostanete, udržujte neustále dostatečný výkon a pohyb. Jestliže se vám zadní kola utrhnou, zatočte ve směru smyku (směrem z kopce) a udržujte dostatečný výkon a pohyb. Zůstat viset v nebezpečném úhlu v písečném kopci je mimořádně nebezpečné. Vaší první prioritou musí vždy být zabezpečení předku vozidla před dalším skluzem v nebezpečném úhlu, potažmo před převrhnutím.

Písečné cesty (koleje)

Při jízdě v podélných písečných kolejích se neperte s řízením. Tím dosáhnete jen většího odporu a zvýšení spotřeby. Nic víc to nepřinese.

V případě jízdy po písečné cestě s hlubokými kolejemi, vždy mějte zapnutý pohon všech čtyř kol, a to i v případě, že si myslíte, že ho nebudete potřebovat. Snížíte tím opotřebení pneumatik a vozidlo budete mít více pod kontrolou. Sníží se tím i spotřeba, protože, i když si to neuvědomujete , v případě pohonu jen dvou kol, bude docházet při jízdě po písečných hrbolech k prokluzům a ztrátě hybnosti a rychlosti. Důkazem existence tohoto efektu je stav těchto cest, zejména v Africe, který je zapříčiněn právě provozem vozidel s pohonem pouze jedné nápravy. Jízda po takovémto povrchu přitom,bohužel,  často připomíná jízdu na horské dráze.

Na cestách výše uvedeného typu se vozidlo pohybuje v podstatě jako po kolejích. Nezkušený řidič bude mít tendenci se s autem prát o řízení a většinu času budou přední kola vytočena všemi možnými směry, jen ne tím, ve kterém chcete pokračovat. Přední kola tak budou hrnout písek před sebou, což vyžaduje velké množství výkonu i paliva.Pro jízdu v tomto typu terénu je přitom třeba jen velmi málo úsilí. Nechte vozidlo ať řídí samo a volant držte jen tak pevně na to, aby jste v případě potřeby, mohli zareagovat a jemně ho vrátit zpět do směru, kterým chcete pokračovat.

Pokud budete cestovat po cestách lemovaných křovinami a stromy, nikdy nezapomeňte vytáhnout okno alespoň do výše vašich očí. Zamezíte tím vniknutí větví do vozidla i případným zraněním.

Písečné koleje s vysokými břehy je velmi těžké opustit. Aby se to vůbec podařilo, je třeba lehce zpomalit a následně tvrdě a rychle otočit volant do směru, kam chcete jet a rychle ho vrátit zpět do neutrální pozice.  Pokud volant ponecháte v pozici ve směru zatáčení, může dojít ke smyku a následnému převržení!

Pokud se vám to podaří, přední kola vozu překonají vrchol kolejí a zadní je budou následovat. Jestliže se tak nestane, vycentrujte volant a proceduru opakujte. Pokud se to nepodaří ani na vícero pokusů, zkuste to pozadu. Jestliže cestu musíte opustit z důvodu vozidla jedoucího v protisměru, nejprve zastavte a zapněte světla. Pak se pokuste opustit koleje pozpátku.

Na pláži

Jízda po pláži je v mnohém podobná jízdě v běžném písku. Existují však určité rozdíly, které je třeba mít na paměti. Určitě si na pláž nezapomeňte vzít Q-20, nebo obdobný voduodpuzující lubrikant, manometr a kompresor. Před vjezdem na pláž snižte tlak v pneumatikách.

• Ideální čas k vjezdu na písečnou pláž, pokud se tedy nejedná o pláž u Mělníka :-),  je doba počínajícího odlivu, to vám poskytne více času na případné vyproštění, v případě, že se dostanete do potíží.
• Nepodceňujte rychlost přílivu. Pokud tak učiníte, můžete přijít o vozidlo.
• Jezděte co nejblíže vodní hladině, kde na vás však ještě nedosahují vlny - tam je nejhutnější podklad.
• Vyhýbejte se lesklým mokrým pruhům písku - jedná se o hluboký písek saturovaný vodou. Dejte si pozor na oblasti plné oblázků a mušlí, jsou velmi ošemetné a i v dobrých světelných podmínkách, špatně viditelné.
• Nejezděte v noci na pláž, kterou neznáte.
• Dejte přednost komukoli, kdo vypadá, že má problémy a dávejte pozor na děti.
• Volba příliš nízkého převodového stupně povede k protáčení kol a zahrabání, buďte tedy opravdu opatrní s plynem.
• V některých zemích, jako například v Jihoafrické Republice, je jízda po pláži zakázána a při porušení zákazu hrozí až zabavení vozidla!